Přednáška podává objektivní výklad nejnovějších československých dějin od osvobození republiky v květnu 1945 až po její rozpad v roce 1992. Stručně se zabývá obsahem revolučních změn let 1945-1948 prováděných v rámci poválečné levicové vlny a vysvětluje příčiny převahy komunistů usilujících o ovládnutí státu a jejich vítězství v roce 1948. Podstatně větší pozornost věnuje komunistickému období let 1948-1989. Objasňuje klíčové problémy aplikace sovětského systému byrokratického socialismu v československé poúnorové realitě a hledá vysvětlení pro ostře represívní politiku KSČ, která v počátcích komunistické vlády patřila k nejtvrdším v celé sovětizované střední a jihovýchodní Evropě. Vyloženy jsou základní politické, ideologické, hospodářské, sociální a kulturní trendy spojené s komunistickou politikou v jednotlivých fázích existence komunistického režimu: v letech ostrého stalinismu a následné konzervativní destalinizace, za novotnovské liberalizace a procesu československé reformy v šedesátých letech a poté přibližuje nástup normalizace a následné dvacetiletí prosovětského normalizačního systému. V závěrečné části poukazuje na klíčové společenské změny, k nimž došlo po listopadové sametové revoluci, a vysvětluje příčiny zániku Československa. Přednáška přihlíží i ke konkrétním dílčím oblastem života společnosti (proměny sociálně struktury společnosti, decentralizace a pokusy o demokratizaci moci, proměny společenského vědomí a rozsahu nespokojenosti s vládou KSČ). Výklad také souběžně reflektuje potřebu znalostí o historiografii doby.