Ekologická filosofie (také ekofilosofie či ekosofie) je myšlenkový proud úzce spojený s hnutím tzv. hlubinné ekologie, jak ji od 70. let 20. století propagoval zejména norský filosof Arne N?ss jakožto filosofii zaměřenou na hledání rovnováhy mezi lidskými zájmy a mimolidskou přírodou. Cílem předmětu je mj. nastínit historické kořeny tohoto úsilí (které lze samozřejmě vysledovat dále, než k A. Leopoldovu nároku "myslet jako hora", zejména v díle amerických transcendentalistů - R. W. Emersona či H. D. Thoreaua, ale také u "otců" hnutí za ochranu divočiny, zejm. u J. Muira, kteří usilovali o to vykázat, že člověk ke své harmonické existenci potřebuje přítomnost přírodního prostředí). Dále se budeme věnovat současným autorům na tomto poli, ať už těm, kteří se pokoušejí ekosofii napojit na tradiční západní filosofické myšlení (např. u Davida Abrama pomocí fenomenologie) a znovu promyslet konceptuální základy naší kultury (H. Skolimowski či náš M. Machovec) či těm, kteří již tradiční formu tvorby textu opouštějí a dostávají se na pomezí filosofie a poezie (dharmoví revolucionáři střihu G. Snydera či Nanaa Sakakiho). Ozvuky tohoto trendu se projevují např. také ve formulacích papežské encykliky Laudato si (2015), kde se hovoří o potřebě nastolení "ekologického občanství".
- Učitel: Matěj Pudil