Cílem kurzu je představit vývoj filosofického myšlení od počátku 19. století po 2. pol. 20. století. Začátek tohoto období se vyznačuje výstavbou velkých filosofických systémů (Hegelův idealismus, Marxova materialistická dialektika dějin), které se později stávají předmětem reinterpretací a kritiky ze strany myslitelů působících i mimo universitní půdu (filosofie existence, filosofie života a filosofie dějin (S. Kierkegaard, F. Nietzsche, W. Dilthey). K základním tematickým problémům tohoto období patří zejména problematika dějinnosti, politického myšlení a vztahu filosofického a vědeckého poznání. Vymezení filosofie vůči vědeckému poznání bude zhodnoceno jednak ze strany fenomenologie (E. Husserl, M. Heidegger a J. Patočka), jednak ze strany analytické filosofie a hlavních představitelů tzv. obratu k jazyku (G. Frege, R. Carnap, L. Wittgenstein).