KKNS

Cílem předmětu je předložit nástin filozofické antropologie jakožto části filozofie, která hledá rozumovou cestou odpověď na otázku po člověku ("co, příp. kdo je člověk jakožto člověk" - tážeme se po člověku v jeho celistvosti, po jeho bytí, po základních strukturách jeho "ontologického já"). V této intenci zohledňuje také východiska křesťanského myšlení a poukazuje na způsoby, kterými se rozumové tázání po člověku otevírá světlu Božího zjevení.

Prazdna anotace

Student by si měl osvojit znalost základních východisek filozofie člověka. Měl by též být schopen chápat stanovisko, že člověk se ve své celistvosti zjevuje jako "ontologické tajemství", které nelze zcela postihnout žádným (do sebe uzavřeným) myšlenkovým systémem a které nelze vyčerpávajícím způsobem definovat; lze mu však (zejména na základě transfenomenologické reflexe vztahů já-ty-my) bezpodmínečně přitakat a respektovat jej jako svébytnou "osobu", která je ustavena zvláštním vztahem k nepodmíněnému bytí, je otevřena svobodnému sdílení a své sebevlastnictví uskutečňuje skrze sebe-překročení, bytostnou receptivitu, sebedarování a vzájemnost s ostatními osobami.

Cílem předmětu je souhrnně prezentovat základní obsahy systematické teologie, poskytnout jejich přehled a poukázat na jejich organickou i hierarchickou provázanost.

Dogmatická teologie zkoumá vnitřní souvislost a návaznost různých výpovědí víry, které vycházejí ze zjevení Boha jako Otce Ježíše Krista a ze zjevení Krista jako jeho Syna. Je uspořádaným a metodickým výkladem skutečnosti sebesdílení Trojjediného Boha člověku. Ve své páté části se předmět věnuje teologické nauce o původu a určení člověka Bohem (teologická antropologie) a nauce o milosti. Cílem předmětu je: a) student by měl být schopen postihnout základy teologické antropologie a nastínit, jak se tajemství lidské existence vyjasňuje ve světle trinitární lásky zjevené v Ježíši Kristu b) student by měl být schopen postihnout základy nauky o milosti, tj. systematicky reflektovat víru ve svobodný příklon Boha k člověku a v povolání lidské osoby k životnímu společenství v Duchu svatém

Prazdna anotace

Předmět představuje v historické perspektivě základní sídelní formy. V rozmanitostech a obměnách jednotlivých sídelních forem se zároveň snaží objevit vnitřní racionalitu lidského zpřístupňování si světa pomocí architektury. Zvláštní zřetel přitom klade na dějiny evropských sídelních forem a podrobněji seznamuje s tím, kdy a jak se v Evropě rozvíjela městská společnost a kultura, jakou roli hrál venkov a jak se utvářela evropská krajina.